Jonáš Nedvěd: Nepodvádějte, užívejte si sport

Projekt Autoklubu České republiky Fair-play motorsport, který se věnuje osvětě v oblasti fair-play v dětských a juniorských kategoriích kontaktních disciplín, absolvuje v letošním roce svou devátou sezónu. V rámci projektu bylo každoročně vydáno několik rozhovorů se známými jezdci automobilového i motocyklového sportu na téma fair-play a nejinak tomu je i v roce 2025. Tentokrát jsme vyzpovídali Jonáše Nedvěda, který v průběhu kariéry vyměnil motokros za supermoto a již o tomto víkendu bude reprezentovat Českou republiku na domácím mistrovství světa národů ve Vysokém Mýtě.

Jonáši, kdy jsi začínal s motoristickým sportem a kdo Tě k němu přivedl?
K motoristickému sportu mě přivedl táta s dědou, protože k němu měli blízko. Táta měl doma silniční motocykl, mně se později začali líbit motokrosové motorky, táta mi jednu v sedmi letech pořídil a on si rovnou jednu také koupil. Myslím si, že mě to chytlo nejvíc ze všech sportů, které jsem v životě dělal. Po pár letech táta s ježděním skončil, už se věnoval pouze mně a začal jsem se postupně zlepšovat.

Vedl Tě někdo v začátcích k fair-play?
K fair-play mě vedli rodiče, měl jsem takovou výchovu. Nikdy jsem si nedovedl představit, že bych měl podvádět, nebo lhát. Měl jsem doma striktně nastavená pravidla, co se smí a co nikoli.  

 

Co pro Tebe vlastně znamená fair-play?
Fair-play pro mě znamená to, že se nemusím stydět za své chování, ať už na trati jako jezdec, nebo v depu i v běžném životě mezi ostatními.  

Změnilo se u tebe vnímání fair-play od doby tvých úplných začátků?
Vnímání fair-play se u mě od mých začátků až po současnost nezměnilo. Celý život se snažím chovat tak, abych sám sobě neudělal ostudu, a naopak šel příkladem mladým závodníkům.

V průběhu kariéry si vyměnil závody motokrosu za supermoto, liší se vnímání fair-play v těchto disciplínách?
Pokud mám srovnat fair-play v disciplíně motokros a supermoto, troufám si tvrdit, že úroveň je stejná.  Dle mého názoru se úroveň odvíjí od typu závodů. Pokud budeme srovnávat mistrovství světa a krajský přebor, ve světě jsou jezdci profesionálové, umí vyhrávat i prohrávat. Na závodech nižších úrovní mám občas pocit, že někteří závodníci jsou schopni si kvůli pohárku třeba zkrátit trať, což na světových závodech ani nejde. Vše je hlídané komisaři, mám tedy pocit, že čím je úroveň vyšší, tím spíše tam fair-play je.  

Je nějaký jezdec tvým vzorem pro jeho fair-play chování?
Takový vzor asi nemám, ale vnímám v supermotu i motokrosu, že třeba při hromadnějším pádu po startu si jezdci pomohou, když třeba někdo leží pod motorkou. To je určitě hezké gesto, protože ležet pod motorkou, když se třeba ještě točí kolo a lítá ti kolem hlavy řetěz, to rozhodně není nic příjemného.  

Věnuješ se také trénování dětí, k čemu je vedeš v oblasti fair-play?
Trénování dětí se věnuji prakticky několikrát týdně, myslím si, že je vedu přesně k tomu, co jsem zmiňoval na začátku, to znamená, ať se chovají tak, aby se za své chování nemuseli stydět. Zároveň už jsem byl u případu, kdy kluci při tréninku závodili, nemohli se předjet a jeden z nich si pak zkrátil trať pod kuželkou. Když jsem to viděl, šli na mě mrákoty. Ten kluk, může jet pomalu, nebo rychle, nikdy mu hlavu neutrhnu, ale tohle bylo jako když se ve mně probudí čert. Okamžitě jsem zastavil jízdu a před všemi jsme si to vyříkali. Myslím si, že se to bude pamatovat ještě teď.

Utkvěl Ti v paměti za dobu Tvého závodění nějaký fair-play čin?
Konkrétní fair-play čin mi vyloženě v hlavě neutkvěl, ale zmiňoval jsem ty hromadné pády, kde si jezdci pomohou.  

Jaká je podle Tebe nejčastější příčina toho, že lidé v motorsportu jednají v rozporu se zásadami fair-play?
Na to je dle mého pouze jedna odpověď. Lidé se honí za výsledkem, chtějí vyhrávat. V profesionálním sportu, když budeš vyhrávat, budeš mít lepší podmínky, nebo výplatu. Pokud budeš vyhrávat v krajských soutěžích, můžeš se posunout výš. Vše je zaměřeno na výsledek. Když dnes trénuji děti, mohu říct, že z 80 % rodiče tlačí děti na výhru a není to o tom, že by děti jezdili, protože je to baví, ale musí vymetat všechny závody, aby sbírali pohárky a to, že by to děti mělo na začátku bavit, to z toho úplně vymizelo. Výsledek hraje roli ve všem.

Měl bys na závěr nějaký vzkaz všem mladým závodníkům a jejich rodičům ohledně fair-play?
Chovejte se k ostatním tak, jak byste chtěli, aby se oni chovali k vám. Nepodvádějte, užívejte si sport, jak nejvíce můžete. Stejně na konci zjistíte, že to všechno stálo strašně času i peněz a není nejdůležitější všechno cílit na výsledek, ale na to, že budu mít hezké vzpomínky, co jsem všechno zažil a kam jsem se dostal. To, že mám na půdě třicet, nebo sto pohárů, je to vlastně úplně jedno.

Foto: FB Jonáš Nedvěd